24. 10. 2012 – 4. 11. 2012
„Je to nejen pokus zachytit čas prostorem, ale také pokus najít v něm SMYSL. Najít v čase a jeho proměnách smysl, dát svému životu směr. Pak už jen změnit svět.“ /VJ/
Instalace obrazů, koláží a objektů Kudy k Dobru je třetí výstavou konceptuální trilogie Vojtěcha Janyšky, trvale žijícího v Paříži, pro Novou síň. Vojtěch Janyška se tu vyjevuje jako konceptualista s výrazně sebereflexními rysy, nezatěžkaným expresivním výrazem, ustáleným rukopisem a konzistentním myšlenkovým proudem. První výstava pod názvem ..šel do nebe…tak ať zavolá, až se vrátí (2006) parafrázovala vnitřek barokního kostela. Vojtěch tehdy při instalaci svých maleb pracoval s prostorovými etážemi. Dolní vyhradil pozemskému životu v obrazech Lásky, Umění, Shledání, Filosofie a Věků člověka, nad které umístil nebe bollywoodských hvězd . O úroveň výš zavěsil trojrozměrné anděly v aranžmá Smrtek, vynášených zjara ze vsi, navádějících diváka podle barokního principu gesty ke klíčovým situacím. Prosklenému stropu přiřkl funkci iluzivní malby nebeské klenby. Prostor, pojatý jako gessamtkunstwerk, se stal zároveň obrazem myšlenkového světa svého autora. Druhá výstava, Vlny času / Portréty (2011) přetvořila Novou síň v obrazárnu s podobiznami umístěnými ve třech řadách nad sebou. Instalace naznačenými časovými osami sledovala proměnu portrétu v postupujících obdobích. Portrétovaní z Vojtěchova skutečného světa na i mimo rámec konceptu samostatně fungujících obrazech upomínali svojí reálnou existencí na všeobecnost lidského společenství a věčný koloběh života v přicházejících a odcházejících vlnách času.
Autobiografickou pražskou trilogii, začínající radostně lehkonohou, tak trochu art – brut nebeskou parafrází v jasných, ostrých barvách a pokračující intelektuálně zatěžkanějšími portréty po svém „uzavírá“ procházka narativním prostorem, uvedená zároveň otázkou i ukazatelem.
Kudy k Dobru
„Namaloval jsem obrazy, dal za ně neony, nadělal fotky, předělal je na počítači, vytvořil věci trojrozmerné. Vše jsem nainstaloval tak, že věci se schovávají jedna za druhou, oslňují tak, že jsou srozumitelné jen ve správnou chvíli.“ /VJ/
Foto Jaroslav Kučera