19. 4. 2017 – 30. 4. 2017
„ Lanny “ je název… neobyčejné výstavy… a také druhé křestní jméno neobyčejného architekta, který ač někdy civilizaci znásilňován, prezentuje zde své výtvarné počiny spočívající v hledání fenoménu harmonie, či kontrastu barev, atmosféry prožitku a extáze slasti. Ve svém nejnovějším souboru, na deseti velkoformátových, čtvercových deskách, nebo-li pastelově malovaných objektech autor zachycuje abstraktní formou své dávné i soudobé poetické příběhy, své vize a sny, nerealizovatelné v architektuře. Ve věci obsahu a formy dotčených artefaktů lze interpretovat slova autorova spolužáka z UMPRUM, architekta Zdeňka Deyla : O jeho dřevopapírových kompozitech - barevných kompozicích naprosto neplatí hlášky básníka beatové generace Gary Snydera, totiž, že pro umělce „ uchopit štětec, rydlo, pero, tužku,… je jako vycenit zuby, či vystrčit dráp…“ a to proto, že vystavované výtvory, postupným, nekonečným a tajemným vrstvením, narýsováním geometrie kresby a adjustací barev, valérů, jsou ve finále jakoby lehké, éterický jemné, až magicky snové. Autorem definované, cítěné, poznané a prezentované fragmenty jeho ideálu krásy…
Lze očekávat, že laická i profesní obec se bude ptát ...kdo, proč, jak, kde... V této věci odpovídá autor na mnohé ve svém intimním, písemném vyznání, jakožto i součástí své prezentace. Takováto prekérní situace pokaždé znamená poznávat sám sebe s vlastními mantinely subjektivní objektivity. V jeho případě však nelze nesklouznout do konfrontace myšlení architekta a malíře. A statut profese architekta, včetně jeho umínění nesuplovat výrazové standardy, či neřešit živnost malíře, objevně přináší autorovi nové pohledy na možnosti jiného uchopení formy díla. Obyčejně řečeno, konstrukce obrazu, jeho spárořez, zpředmětněné osy, i design podložky zde hledají svoji novou polohu. Nebo-li, jde také o kompozici neobvyklé adjustace výtvarných nástrojů, které se snaží o jakési matematické definování neuchopitelných emocí, či organického tvaru. V neposlední řadě je zde prosba, aby na tento soubor autorských výtvorů bylo pohlíženo jako na zápis osobních, neopakovatelných okamžiků ze života autora.
® foto Jaroslav Kučera