19. 2. 2014 – 2. 3. 2014
Pozoruhodné dílo malíře Karla Solaříka je neprávem trochu opomíjené v kontextu malby 20. století. A přitom se jedná o tvorbu se silným výtvarným názorem, svébytnou estetikou a širokým záběrem, který u nás nemá obdoby. Jen málo autorů dokázalo uchopit tolik námětů a žánrů ve své rozmanitosti a neklesnout v nárocích na kvalitu umělecké tvorby. Například jeho krajiny jsou od Cézannovsky pojatých tvarů a barev přes téměř symbolistické parky, které působí až zádumčivě záhrobním dojmem zahrad věčného odpočinku až po minimalistické krajiny s promyšlenou kompozicí a se zkratkovitostí jednotlivých prvků s ukázkami lidmi přetvořeného prostoru. To je však jen část tvorby, která obsahuje také zátiší, portréty, figurální kompozice, grafické dílo i mistrně zvládnuté kresby. Důležitou částí díla jsou spirituálně náboženské motivy, které u autora nepřekvapí neboť celá tvorba je prodchnuta laskavou duchovností i když se jedná jen o tradiční náměty. V čistě náboženských námětech, většinou výjevy z Nového zákona či života světců autor bravurně balancuje na hraně skoro realistické kresby a malby a duchovního prožitku spíše v širším slova smyslu, který nám v tvorbě dnešních autorů tolik chybí. Dílo Karla Solaříka je plné svojí osobitosti a rozmanitosti neboť autor dokázal uchopit věci kolem sebe a zanechat nám nadčasové dílo, které dokáže oslovit vnímavého diváka napříč generacemi.
MgA. Libor Kaláb
® foto Jaroslav Kučera