FRANTA, Výběr z díla

7. 11. 2012 – 2. 12. 2012

Francouzský malíř českého původu Franta (původním jménem František Mertl) se narodil 16. 03. 1930 v Třebíči. Za války zažil pronásledování rodiny ze stran nacistů, kteří trestali otce-legionáře za jeho příslušnost v československých jednotkám ve Francii a Anglii a matku internovali. Franta se v mládí věnoval zvláště závodění na kole (zůstal mu věrný), výtvarný talent ho však přivedl na Vyšší uměleckoprůmyslovou školu v Brně (1948–52), odkud byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění do ateliéru prof. Miloslava Holého (1952–57). Profesor, sám krajinář, cenil studentovo zaměření na figurální malbu a doporučil mu stipendijní pobyt na Akademii v Perugie (1956). Zde byl okouzlen životem ve svobodném světě, rozšířil si umělecký obzor a šťastně se seznámil se svou budoucí ženou Jacqueline. Na závěr pražských studií se zúčastnil cesty studentů do Východního Berlína a využil příležitosti, aby emigroval do Francie, jež se stala jeho druhou vlastí. Frantův sklon k expresionis­tickému zpodobení postav odpovídal aktuálním tendencím a ještě než se usadil roku 1964 ve Vence na Azurovém pobřeží, setkal se osobně s čelnými představiteli francouzské malby, Renoirem, Picassem, Matissem, Chagalem a jinými. Za poznáním podnikal cesty po světě, aby tříbil vlastní výraz v porovnání s tradicí a současným uměním. Brzy byl zván k účasti na výstavách ve Francii, kde se jeho obrazy a sochy setkaly s uznáním a mnohé se staly součástí veřejných i soukromých sbírek. Postupně mu galeristé nabízeli samostatné exposice, kterých uskutečnil řadu nejen v kulturních centrech Francie, stejně tak však v Anglii, Holandsku, Belgii, Dánsku, Německu, Španělsku a dalších zemích, včetně Japonska a USA. V jeho projevu je oceňována vyjadřovaná spoluúčast s osudy člověka přítomnosti. Zobrazuje jeho křehkost a zranitelnost i naléhavost. Je příznačné, že jeho obrazy slavily úspěch na výstavě „každodenní mytologie“ v Paříži, velká plátna v Picassově muzeu v Antibes nebo byl zastoupen v proslavené sbírce Fondation Maeght. Zvláště ve dvou oblastech nalezl inspirace pro svou tvorbu. Ve Spojených státech zpodoboval kritický stav civilizace, která svými přebytky ohrožuje přirozené prostředí. V New Yorku zhodnotili jeho tvůrčí přínos vedle dalších kritička Dora Ashton a Thomas M. Messer, který jako ředitel Guggenheimova muzea získal do jeho sbírek Frantovy obrazy. Druhou oblastí, jež ho přitahovala, se stala Afrika. Od Alžíru zamířil do Keni a Burkina Faso, jejichž obyvatelé se stali modely obrazů, ve kterých vyjádřil obdiv jejich fysické zdatnosti a přitom odkrýval bídu jejich života. O Frantově díle informuje dnes již nepřeberná kolekce katalogů, hlavně z jeho samostatných výstav. Obsahují studie mnoha významných kritiků a teoretiků umění, z nichž mnozí – jako Pierre Gaudibert, Gerard Gassiot-Talabot nebo Jana Claverie patří k jeho přátelům. V Československu, které po emigraci poprvé navštívil roku 1974, psali o jeho tvorbě jako první historici umění Jan Kříž a Jiří Kotalík, jenž jako ředitel Národní galerie prosadil nákup jeho obrazů do jejích sbírek. Příklad následovaly Moravská galerie v Brně, Muzeum současného umění v Praze a Galerie Vysočiny v Jihlavě. V rodné zemi obnovil styky s generačními druhy a setkal se s rodiči i bratrem. Od 60. let bylo publikováno několik umělcových monografií, mezi nimi Franta,Parcours 1968–1971, (se statí Františka Šmejkala), Theiner 1979; Franta, travaux sur papier et peintures, Limage/Alin Avila, 1981; Franta, Peintures…,(s ú­vodem Th. M. Messera), Mage Publisher Inc., 1987; Franta, (se studiemi několika autorů, včetně Charlotty Kotíkové), Cercle d´Art, 2000; Franta, (text J.-L. Chalumeau, Somogy éditions d´art, 2007; česky Franta, editorka Duňa Panenková, Gallery, 2009.

Spolupořadatelem výstavy byla Městská část Praha 1.

Foto Jaroslav Kučera