Alexandr Kozlov, Obrazy a sochy

18. 1. 2011 – 30. 1. 2011

V posledních desetiletích by se nám mohlo zdát, že klasický závěsný obraz je mrtev a že zájem současných výtvarných umělců se soustředí na konceptuální pojetí uměleckého projevu, poskytující jim větší volnost v jejich projevu. Obrazy Alexandra Kozlova (1961), pocházejícího z ukrajinské Pokrovky, vystavené od 18. ledna 2011 v pražské Nové síni, však ukazují, že malířské plátno zůstává základním nositelem estetické informace a hodnoty. Alexandr Kozlov svou výstavu nazval Romantický konstruktivismus, odvolávaje se tak na ruskou avantgardu 20. let minulého století, jak ji například reprezentoval kyjevský rodák Kazimír Malevič. Sláva tohoto radikálního abstraktního modernismu označovaného jako suprematizmus, maximálně zjednodušujícího plochu obrazu, spadá do období po první světové válce. Ve svých závěsných obrazech Alexandr Kozlov myšlenky Tattlina, Rodčenka, Lissického a dalších představitelů ruské avantgardy, oceňované tehdejší Evropou, dokonale pochopil. Již jako student Vysoké uměleckoprůmyslové školy V . Muchinové v Sankt-Petěrburku si však uvědomil velká dilemata ruského a ukrajinského umění, pulzujícího od lyrického prožitku, zničující introspekce až k materialistickému pozitivismu. Ve svém výtvarném projevu si přes přísný geometrický řád členění plochy obrazu dokázal uchovat emotivní svobodu. I když ve svém díle formálně inklinuje k rozumovému výkladu okolního světa, podobně jako Marc Chagall, zůstává mistrem magické lyrické imaginace, otevírající divákovi hluboký citový prožitek. Zároveň nezapře, že pochází z Ukrajiny, jejíž pohnuté dějiny reflektují dramatický zápas o národní osamostatnění. Součástí výstavy jsou i Kozlovovy skulptury. V oblasti sochařské tvorby však výtvarník nemůže tak důsledně pracovat s abstraktní redukcí jako v malbě, neboť plastika je daleko úžeji svázána s trojrozměrným prostorem. Většina jeho soch staví estetický efekt na protikladech elementárních objemů a tvarů. Jeho trojrozměrná díla především představují zákonitý doplněk zejména moderně koncipované architektury, logické doplnění funkcí obytného i reprezentativního prostoru. Kozlovovo vidění světa je veskrze optimistické, ve svých výtvarných realizacích zdůrazňuje především pozitivní hodnoty života: domov, ženství a přírodu. Ve svých dílech, vystavovaných na mnoha místech Evropy, je nejen mistrem moderně pojaté kompozice, ale především velmistrem barvy, která se u něj stává nositelem estetického pojetí viděného světa. O vystavených obrazech a sochách v Nové síni se tak dá bez nadsázky říci, že představují renesanci a návrat k „obyčejným“ lidským věcem, tak podstatných pro život soudobého člověka, ztrácejícího se v přívalu technické civilizace.

PhDr. Hugo Schreiber

Foto Jaroslav Kučera